V pátek 31 ledna 2025 byly v rámci Večera svobodné kultury v
Didaktikonu Kampusu Hybernská vyhlášeny výsledky hlavní
fotografické soutěže Czech
Wiki Photo 2024.
Czech Wiki Photo: Kdo a jak
soutěží?
Czech
Wiki Photo je hlavní fotografická soutěž na české
Wikipedii. Jejím cílem je ocenit autory nejlepších snímků,
které byly pořízeny na území Česka a nahrány pod svobodnou licencí
naWikimedia
Commonsza uplynulých 365 dní, a
rozšířit tak databázi fotografií, která slouží nejčastěji k
ilustraci článků na Wikipedii.
Po dvouleté přestávce byla jako nejlepší fotografie soutěže
vybrána fotografie z kategorie Příroda. V této kategorii
letos dominovaly fotografie s ornitologickou tematikou. Fotografii
dudka chocholatého (upupa epops) přilétajícího do hnízda v
kmenu stromu od Luckyho86 vybrala porota jako absolutního
vítěze.
Má křídla jako pták, ale pták to není (jasný pane). Je to přeci
Airshow Břeclav,
vítězná fotografie v kategorii Vytvořeno člověkem. Jejím autorem je
Pavel Kříž, který se, mimo jiné, zaměřuje na focení historických
rekonstrukcí.
I v této kategorii zůstala porota hlavou v oblacích. Tedy
nejenom porota, ale také Airshow Pilot, který
byl vybrán jako nejlepší fotografie v kategorií Společnost,
kultura a události. Jejím autorem je Pavel Kříž.
Na vernisáži byly vedle vítězných fotografií také představeny
nejlepší fotografie loňského ročníku napříč fotografickými
soutěžemi. Nemohli jste se dostavit na vyhlášení 31. ledna?
Nezoufejte, fotografie jsou k vidění v prostorách Kampusu Hybernská
až do 28.února 2025.
Všem výhercům gratulujeme! Ostatním děkujeme za účast a
rozšíření svobodné databáze fotografií. Těšíme se zase za rok.
Již poosmé vypukla na české Wikipedii soutěž s názvem Popiš
památku. V ní píšeme nové encyklopedické články o kulturních
památkách v Česku i v Evropě.
Proč vlastně památky?
Kulturních památek je v České republice přes čtyřicet tisíc.
Každý rok jich řada
nových přibyde. Přibližně čtvrtina z nich jsou stavby, které už
splňují parametry na to, aby na Wikipedii byly popsány, tedy
parametry tzv.
encyklopedické významnosti.
Jedná se o téma, které je oblíbené, které na Wikipedii patří a
které má přesah i mimo encyklopedii – dobře zdokumentované regiony
na Wikipedii mají ohlas i co se týče
turistického ruchu v reálném světě.
Žhavá novinka od moře
Soutěž Popiš památku se koná na přelomu ledna a února v podstatě
již každý rok. Postupně jsme ji rozšiřovali o řadu témat. Nejprve o
památky slovenské, posléze o všechny evropské. Letos se podařilo ve
spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy, resp. tamním
oddělením portugalistiky při Ústavu románských studií uskutečnit
jednu překvapivou novinku, a to portugalskou kategorii.
Je to tak. Pokud napíšete články o
portugalských památkách, tak můžete vyhrát knižní ceny, které
nám poskytl právě uvedený ústav.
Portugalsko je v tomto směru tak trochu netradiční volbou. Jedná
se o zemi, která má ohromnou tradici – koneckonců se jednalo o
světovou mocnost, která se podílela na zámořských objevech. Na
české Wikipedii je však poměrně málo zdokumentovaná. Loni navíc
země oslavila 50. výročí své cesty k demokracii, když tamní
Karafiátová revoluce svrhla režim António Salazara.
Šanci vyhrát mají všichni!
Na vítěze čekají knižní ceny o památkách, vybrané historičkou
architektury. Oceněni budou nejen aktivní přispěvatelé, ale i autor
nejhodnotnějšího příspěvku (kterého změříme nástrojem Wikirank), ohodnotíme také nováčky a
některé ceny budeme losovat. Šanci tak mají v podstatě všichni
účastníci a účastnice.
Soutěž probíhá ve spolupráci s partnery. Již dlouhodobě s námi
spolupracuje například časopis Propamátky.
Jak se do soutěže zapojit? Stačí si vybrat ze seznamu vhodnou
památku, třeba v blízkosti vašeho
bydliště. Na výběr jsou různé fary, kostely, tvrze, hrady,
zámečky, mosty a podobně. Vybírat lze i z novějších
staveb, např. různých vil, domů nebo radnic. Stačí kliknout na
červený odkaz vybrané památky, napsat článek a potom jej vložit
do
soutěžního rozhraní. Tam patří památky české i evropské.
A nebo se můžete „vydat“ po Evropě až na konec světa – do
Portugalska. Tyto soutěžní příspěvky do našeho rozhraní neukládejte
ale do shrnutí editace dejte hashtag
#portugalsko
Články můžete překládat z jinojazyčných verzí Wikipedie,
anglické, portugalské nebo jakékoliv jiné. Jen si dávejte pozor na
kvalitu textu, neboť strojové překlady jsou sice super, zvlášť v
dnešní době umělé inteligence, ale ve výsledku bez důkladné
kontroly mohou nadělat více škody než užitku. Proto se podívejte na
časté chyby překladačů. A pokud hledáte zdroje na psaní článků
tak se u nás něco
také najde.
Máte oblíbené místo v Česku, Evropě nebo Portugalsku, které vás
zaujalo svou historií, architekturou nebo příběhem? Napište jeho
popis, zdůrazněte, čím je jedinečné, a přihlaste svůj příspěvek do
naší soutěže. Přidejte se a pomozte oživit kulturní dědictví na
Wikipedii prostřednictvím vašich článků!“
Rozhovor Pavla Bednaříka a Karla Čapky s Annie Rauwerda,
influencerkou, zakladatelkou instagramového kanálu Depths of Wikipedia a
budoucí autorkou knih.Nebo neurovědkyní, kdo
ví.
Byla jsi na Wikimanii v Katovicích pozvána, nebo je to
tvůj osobní zájem?
Chtěla jsem na Wikimanii jet, proto jsem si požádala o
stipendium a dostala ho. Organizátoři mi uhradili hotel. Ale je to
můj osobní zájem zde být, proto jsem si koupila letenku. Je to moje
druhá Wikimanie, které se účastním osobně, předtím jsem byla jen
online. V roce 2019 jsem do Stockholmu nepřijela, protože jsem to
tehdy s Wikipedií nemyslela tak vážně – jen jsem opravovala nějaké
překlepy.
By Ian Shiff; uploaded by
annierau – Ian Shiff, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia
Commons
Nechci wikipedisty využívat
Považuješ se za členku komunity Wikipedie?
Ano, cítím se být součástí komunity. Dříve jsem Wikipedii
editovala jednu hodinu denně, v té době jsem si rozhodně
nepřipadala jako členka komunity. Nechci se totiž cítit, jako bych
wikipedisty nebo jejich práci využívala. Čím více edituju, tím více
si toho vážím. A editovat je fajn, je to velmi návykové. Jako
wikipedistka procházím různými fázemi. Někdy edituji hodně, jindy
jsem týden mimo. Občas se mi stane, že si něco vyhledám, najdu
článek na Wikipedii a mám pocit, že musím okamžitě všechno
upravit.
Vytváříš původní hesla?Věnuješ se
nějakému konkrétnímu oboru?
Někdy ano. Hodně mi záleží na článcích, které mají hodně
zobrazení, ale jen pár editorů. Na zjišťování počtu zobrazení
stránek používám nástroj xtools.Většinou jsou to
témata z oblasti popkultury. Youtubeři, influenceři, filmy, zkrátka
články, které jsou často terčem vandalismu. Na nich se potom snažím
pracovat.
Účet Depths of Wikipedia (Hlubiny Wikipedie) jsi
založila jako součást zinu.
Je to tak. Jedna z mých kamarádek chtěla založit zin, ve kterém
by vytvořila stránku, kde by každý z našich přátel dostal prostor
na to, popsat co dělal během pandemie. To bylo v březnu 2020.
Mysleli jsme si pochopitelně, že to bude zábava jen na pár týdnů.
Prozkoumávala jsem v té době články na Wikipedii a nacházela
spoustu zajímavostí, které Wikipedie nabízí. Říkala jsem si, že je
musím někam dát, abych s tím něco udělala. Chtěla jsem se o ně
podělit.
Jak vznikly Depths of Wikipedia
Jak jsi na to jméno přišla?
Nejdřív se to jmenovalo Deep Wikipedia (Hluboká
Wikipedie), za hodinu jsem to změnila na Depths of Wikipedia. A u
toho už jsem zůstala.
V přednášce na TEDu jsi vysvětlovala, že hluboce
obdivuješ wikipedisty a že tato stránka je tvou poctou jim a jejich
práci.Že to není jen o bláznivých zajímavostech,
které shromažďuješ.
Někdy mi to vrtá hlavou víc než jindy. Existuje tolik způsobů,
jak do Wikipedie přispívat. Každý týden objevím nové zákoutí, kde
lidé odvádějí hromadu práce. Čím dál víc nacházím respekt a uznání
pro dobrovolnickou práci, kterou wikipedisté dělají.
Zveřejňuješ i to, co ti posílají ostatní?
Většinou využívám vlastní objevy. To, co mi posílají ostatní, je
většinou až moc podivné,nebo jsou to věci, které jsem již sdílela.
Snažím se je číst všechny, ale nedělám to hned. Kontroluji je
jednou či za dva týdny. Často jsem těmi příspěvky zahlcená
(smích).
Jak si příspěvky organizuješ?Máš
nějaký publikační plán?Jaká je tvoje pracovní
rutina?Je to práce na plný úvazek?
Nejsem nijak extra organizovaný člověk. Zveřejňuji příspěvky při
výročích. Mám kalendář výročí. Sociální média nejsou moje práce na
plný úvazek, Depths of Wikipedia dělám obvykle tak dvě hodiny
denně. Vlastně nejvíc času teď věnuji psaní knihy o specifických
zákoutích Wikipedie. Snažím se v ní věnovat více práci editorů.
Chtěla bych tímto způsobem dělat Wikipedii pozitivní PR.
Předpokládám, že mám více sledujících než oficiální účet Wikimedia
Foundation, že? (smích)
Všimli jsme si, že tvá práce už byla oficiálně uznána
orgány Wikimedia Foundation.Už jste se
setkali?
Ano. Vzpomínám si na svůj první e-mail z WMF. Byl to Zack Mac
Kouwen, vedoucí oddělení komunikace. Psal, že by chtěl zajít na
kávu, byla jsem z toho nadšená, protože jsem si myslela, že to, co
dělám, není nic moc. Stalo se to rok a půl po založení mého účtu.
Na počátku jsem totiž měla jen několik stovek sledujících, většina
z nich byli moji přátelé. Později, když jsem jich měla tisíc, jsem
si řekla – dobře, nemám tisíc přátel, asi to začíná být významné. V
srpnu nebo v září stránka dosáhla 10 000 sledujících a já si
myslela, že už to začíná být obrovské. Nikdy mě nenapadlo, že bych
mohla dosáhnout milionu!
Plány do budoucna
Autor: Pavel Bednařík (WMCZ)
– Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia
Commons.
Mohla bys nám vysvětlit svůj obchodní model? Pokud to
samozřejmě není tajemství…
Není to tajemství. Původně jsem si vůbec nemyslela, že to bude
vydělávat peníze. Teď už ale peníze vydělávám. Snažím se být uctivá
a respektující, protože desatero Wikipedie je založeno na tom, že
vše je zdarma a dostupné. Opravdu se snažím nedělat vtíravé
reklamy. Jediné, co dělám, jsou komediální živá vystoupení s
tématem Wikipedie, na nichž vybírám vstupné. Jinak jsem udělala
pouze dva sponzorské příspěvky – oba byly k připravovaným filmům –
a měla jsem z toho opravdu špatný pocit, protože Wikipedie žádné
reklamy nemá. Rozhodla jsem se to dál nedělat. Stále jsem otevřená
jakýmkoliv nabídkám, ale nesmí to být proti zásadám Wikipedie.
Zmínila jsi se o svých stand-upech.Jaká je intenzita tvých vystoupení?Baví
tě vystupovat před lidmi?
Ano i ne. Ze začátku jsem byla nervózní, teď už naštěstí nejsem.
Vždycky jsem si dělala prezentaci, hodně jsem se připravovala.
Během let se to ale změnilo. Celkem jsem vystupovala asi
padesátkrát. V roce 2023 jsem vystupovala hodně, aktuálně pořádám
hlavně editatony.
Mohla bys nám říci více o newyorských
editatonech?
Wikimedia New York nedávno navázala spolupráci s Craigslistem
(celosvětový inzertní portál, pozn. aut.) který má spoustu peněz.
Pomáhá s pořádáním editatonů pro úplné začátečníky. Zatím jsme
udělali jen jeden, ale pokračujeme s dalšími. Já si připravuji
úvodní řeč a nějaká zábavná fakta a zajímavosti o Wikipedii.
O čem bude tvá kniha?
Sestává z několika rozmanitých krátkých kapitol. Některé z nich
vycházejí z vtipných diskusí na diskusních stránkách Wikipedie, je
jich tam tolik! (Ano, my víme!) Jiné jsou založeny na
změnách článků v čase, další jsou o zajímavých článcích a jejich
editorech. Když si je lidé přečtou, mohou získat lepší představu o
tom, jak Wikipedie funguje. Ale není to úplná historie Wikipedie
nebo něco podobného. Mým hlavním cílem je lidi pobavit, druhým
cílem je naučit je, jak Wikipedie funguje.
To je pochopitelné, protože žijeme v době
infotainmentu.
Často se za uživatelským jménem skrývá výjimečný člověk.
Prozkoumat ho můžete většinou jen při živých akcích, těžko když
bude sedět doma za svým počítačem.
Co se stane s Wikipedií za pět let?A
co s kanálem Depths of Wikipedia?
Je zřejmé, že bude na internetu mnohem více obsahu generovaného
umělou inteligencí, což by Wikipedii mohlo učinit ještě cennější,
protože její obsah je generován lidmi. Dovedu si ale také
představit, že by Wikipedie nějakým způsobem zanikla. To by mě
trochu mrzelo. Nicméně AI je tak závislá na tom, co Wikipedie
generuje, že se toho příliš nebojím.
Co se týče mě a projektu Depths of Wikipedia… No, to bych si
musela najít skutečnou práci. (smích) Také bych se jednou ráda
vrátila do školy. Vždycky jsem chtěla být středoškolskou učitelkou
přírodních věd, nicméně během vysoké školy jsem začala provozovat
Depths of Wikipedia a nemohl jsem si tento sen splnit. Studovala
jsem neurovědu a mám pár hodin biologie. Také ještě nevím, kde budu
bydlet, momentálně zůstávám v New Yorku. Což se může snadno
změnit.
Co takhle najmout nějaké lidi, kteří by se k tobě
přidali?Máš tolik příznivců, že by to mohlo
vyjít…
Musela bych jim zaplatit! Já mám štěstí, když se mi podaří
zaplatit sebe. To asi není schůdná cesta.
Rozhovor vedli Pavel Bednařík a Karel Čapka v Katovicích dne 9.
srpna 2024
Přinášíme první díl z plánované série Humans of
Wikipedia (Lidé Wikipedie), ve které chceme skrze rozhovory
přiblížit životy, osudy a práci lidí, kteří často nejsou vidět, ale
díky nimž je dnes česká Wikipedie tím, čím je: největší českou
encyklopedií se stále rostoucím obsahem i kvalitou, a zároveň
komunitou skvělých lidí. Dnes jsme se bavili s absolventem našich
seniorských kurzů a aktivním přispěvatelem na Wikimedia Commons,
panem Jindřichem Broukalem.
Jindřich Broukal. Foto:
Tadeáš Bednarz, CC BY-SA 4.0, via
Wikimedia Commons
Pane Broukale, já o vás vím, že jste absolventem kurzů
Senioři píší Wikipedii, že jste velmi aktivním ve wiki-světě a že
se specializujete především na focení památek, významných budov a
nahrávání těchto fotek na úložiště svobodného obsahu Wikimedia
Commons, kde pak mohou sloužit jako ilustrace hesel na Wikipedii.
Nahrál jste jich už přes 900 a stále pokračujete. Nicméně, když
jsem si vás googlil, zjistil jsem na stránkách Národního divadla,
že jste mistr světel. Zní to velmi tajuplně, skoro jako
z nějaké fantasy literatury.
To vůbec není tajuplné. Je to podobné jako třeba mistr
elektrikář, který organizuje práci nějaké party v továrně. Já
jsem pracoval v Národním divadle a byl jsem mistr osvětlovač
neboli mistr světel. Zkrátka jsem měl pod sebou partu osvětlovačů,
s kterou jsme realizovali jevištní osvětlení inscenací.
Co to vlastně obnáší dělat vedoucího osvětlovače v
divadle?
Prvotní záležitostí svícení v divadle byla debata s výtvarníkem
a především s režisérem nad jejich koncepcí. Na základě této
debaty jsem potom já vymýšlel osvětlení scény. Oni měli nějakou
představu o nasvícení, jak to má ladit barevně apod., a mým úkolem
potom bylo převést to do technické řeči: odkud se bude svítit,
jakými druhy reflektorů, barvami a tak dále. Při světelných
zkouškách, kterých je asi sedm nebo osm před premiérou, jsem potom
seděl v hledišti vedle režiséra a výtvarníka a postupně jsme to
dolaďovali a dávali dohromady, od jedné světelné změny ke druhé.
V jednom představení je průměrně třeba čtyřicet nebo padesát
světelných změn. Všechno se samozřejmě zapíše do paměti
osvětlovacího pultu. No a pak už se to pouze doladí při závěrečných
zkouškách, když jsou herci v kostýmech, tak, aby na ně bylo dobře
vidět a přitom se zachovala požadovaná celková atmosféra.
Tak to je ve stručnosti práce toho mistra světel. Dneska tomu
říkají light designer, ale dřív to byl prostě jenom vedoucí
osvětlovač neboli mistr světel.
Vy jste se vlastně skrze ta světla podílel i na vyznění
her.
No jistě, samozřejmě. Ta atmosféra je důležitá. Světla hodně
napomáhají ději. A pokud je ta scéna abstraktní, je založená na
projekcích a světelných kombinacích, tak se světla stávají hlavní
součástí scénografie.
Portrét Jaromila Jireše z
roku 1986. Foto: J.Broukal, CC BY-SA 4.0, prostřednictvím
Wikimedia Commons
Kromě fotografií pamětihodností na Wikipedii postupně
nahráváte také svůj osobní archiv známých osobností právě
z Národního divadla. Jak tyto fotografie
vznikaly?
Když jsem seděl při zkouškách vedle inscenátorů v hledišti, měl
jsem příležitost i prostor fotit. Nejprve jsem si dělal dokumentaci
jen pro sebe, zejména dokumentaci toho svícení. K tomu, když
už jsem fotil, jsem občas udělal fotografie i herců a hereček. A
pak se to dostalo ještě dál. Postupem času jsem svítil
profesionálním fotografům při jevištním focení oficiálních portrétů
účinkujících pro účely propagace daného představení. A tím pádem
jsem si někdy cvaknul s nimi. Jim to nevadilo. Samozřejmě to bylo
vždy se souhlasem – jak jejich, tak fotografovaných. No, a nakonec
se stávalo, že mě sami herci čas od času požádali, abych jim nějaké
fotky taky udělal – pro jejich soukromé účely. Ti profesionálové na
to totiž většinou neměli čas, museli každé představení nafotit,
odevzdat a běžet zase jinam. Já čas měl.
Tak takhle jsem přišel k focení portrétů. Jestli jste se podíval
na Wikipedii, na můj profil na Wikimedia Commons, tam mám právě
galerii portrétů z Národního.
Díval jsem se a zaujala mě fotografie Josefa Vinkláře
při líčení. Bylo těžké proklouznout do maskérny a vyfotit
ho?
To nebylo těžké. Jednak to bylo samozřejmě s jeho svolením,
a jednak mě to tenkrát domluvil ten maskér, který chtěl mít
památku, jak maskoval Vinkláře. No a Vinklář souhlasil, bylo to
dost zblízka, když jsem ho tam cvakal. Pro toho maskéra jsem dělal
i jiné herce, když chtěl mít zaznamenané své masky.
Fotíte ještě někdy v divadle?
Ne, už nemám tu možnost. V Národním jsem nastoupil v roce 1969 a
byl jsem tam 45 let. Teď jsem už 10 let v penzi. Za tu dobu se
to tam úplně změnilo a už tam nemám volný přístup. Jsou tam
turnikety a dovnitř pouštějí jen zaměstnance s průkazkami. Důchodci
už jsou mimo. Sice tam mám ještě nějaké následovníky, kteří
sloužili pode mnou a mohli by mě tam vzít, ale už je nechci
obtěžovat. Myslím, že jsem si užil své. Trochu mě to mrzí, ale to
se nedá nic dělat. Už je to dneska jinde. Tak teď fotím pro
Wikipedii.
Pro Wikipedii dnes fotíte především sochy, mosty,
budovy, většinou nějaké statické objekty, ale v divadle jste
fotil hlavně lidi a pohyb. Co se Vám fotí lépe? Lidi, nebo
sochy?
J.Broukal, CC BY-SA 4.0, via
Wikimedia Commons
Tak bavilo mě nejvíc to divadlo. Divadlo je živé a má tu
zvláštní atmosféru. Jako osvětlovač jsem vždycky chtěl, aby na mých
fotografiích – záběrech ze scény – hrálo roli i světlo. Já mám ale
rád taky architekturu, na kterou jsem dřív neměl vůbec čas, protože
jsem sloužil v divadle. Teď mám čas chodit po Praze, fotit domy a
architekturu vůbec. Využívám při tom nástroj, který se jmenuje
WikiShootMe. To je taková mapa, která ukazuje, která významná místa
nebo třeba památky nemají na Wikipedii svoji fotografii. Takže se
bavím zaplňováním červených koleček, nenafocených míst. Mám rád
tedy jednak architekturu a jednak i drobné památky. Fotím křížky,
kapličky v krajině a tak dále. Takže když někam jdu jako turista,
podívám se na mapu, co tam chybí, a fotím.
Spolek Wikimedia Česká republika pořádá řadu výzev a
soutěží, kterými chce motivovat k zaplňování prázdných míst na
Wikipedii. Vám by mohly být blízké zejména soutěž Československo,
Popiš památku nebo Ohrožené stavby. Zúčastnil jste se někdy? A
podařilo se Vám třeba umístit?
Účastním se hlavně těch fotografických soutěží, já nejsem moc
psavec, raději fotím. Minulý rok jsem dostal cenu z Wikipedie za
nahrání fotek právě z mého archivu. Šlo o soutěž
Československo, která vyzývá k tvorbě hesel z období
Československa a k nahrávání historických fotografií. Nahrál
jsem tam dvě zajímavé fotografie z osmdesátého devátého,
kterých je prý na Wikipedii a Wikimedia Commons obecně málo. Byly
to fotografie, které jsem fotil během generální stávky z
terasy divadla na plnou Národní třídu. Za to jsem získal cenu.
Díky tomu, že nahráváte na Wikimedia Commons fotografie
z Vašeho archivu, má mnoho českých herců a hereček u svého
hesla právě Vaši fotografii. Nahrál jste tam již celý svůj
archiv?
Ještě jsem to všechno dopodrobna neprošel. Když jsem šel do
penze, tak jsem fotky, které jsem měl na papíře, daroval archivu
Národního divadla. Bylo to asi 400 fotek. Ale zůstaly mi negativy,
takže teď pátrám v archivu a pokračuji v sérii herců, hereček
a operních zpěváků a zpěvaček. Těch negativů je ale hodně, a tak to
nějakou dobu zabere.
Jak jste se vlastně k Wikipedii
dostal?
Když jsem před 10 lety odešel z Národního divadla do důchodu,
přihlásil jsem se s manželkou na univerzitu třetího věku, kam dosud
docházíme. Chodíme na filozofickou fakultu, kde studujeme výtvarné
umění a dějiny výtvarného umění, a na fakultu stavební, kde
studujeme architekturu.
A zkrátka z filozofické fakulty přišla výzva, že se lidé mohou
přihlásit do kurzu Senioři píší Wikipedii. Bylo to začátkem roku
2021, v době covidu. Museli jsme být doma, nesměli jsme
opustit Prahu, nemohl jsem jezdit na chalupu, tak jsem si řekl, že
toho využiji a přihlásil jsem se do základního online kurzu. Ten
jsem absolvoval a potom jsem se přihlásil na další kurzy
k Wikimedia Commons, které jsou zaměřené speciálně na fotky na
Wikipedii. A vlastně už na jaře roku 2021 jsem začal nahrávat své
archivní fotografie. No a od té doby, to je tři nebo tři a půl
roku, každý týden přibude pár fotek.
Pak ještě musím říct, že jsem se zúčastnil už tří seniorských
WikiMěst.
Jindřich Broukal na
Seniorském WikiMěstě. Foto: Richard Sekerák
Seniorská WikiMěsta jsou většinou vícedenní akce, během
nichž se účastnice a účastníci kurzůSenioři píší Wikipedii vydávají
osobně do vybraného města psát články a pořizovat fotografie přímo
na místě. Účastníte se soutěží, setkáváte se s ostatními
wiki-seniory, to vypadá, že jste v té komunitě aktivní, vypadá to,
že Vás Wikipedie baví. Co vás na tom vlastně baví?
Co mě na tom baví? Baví mě mít nějaký smysl, účel. A baví mě, že
to k něčemu je, že ty fotky někde zůstanou a někomu poslouží
třeba k orientaci, protože sám, když jdu na výlet, tak se podívám,
co je v tom daném místě za památky. Podívám se na Wikipedii a
na fotky. A baví mě, že si před výletem zkontroluji, co je
nafocené, co není nafocené, a naplánuji si výlet i podle toho.
Prostě jdu do města a už vím, co budu fotit dopředu. To mě na tom
baví. Doplňovat nezmapované věci.
Psát Vás neláká?
V rámci toho prvního školení jsem napsal dva články. To jsem se
přinutil. Jinak nejsem psavec. Když už, tak články spíš doplňuji.
Protože zvlášť hesla o divadlech, o hercích, zpěvácích jsou někdy
až příliš stručné. Většinou je uveden pouze rejstřík filmových a
televizních rolí, a divadlo tam chybí. Takže někdy hledám v
archivech a doplňuji divadelní role. To mě taky docela baví.
Tak jste nakonec i psavec!
To je spíš takové… Vybrat z archivu materiál a doplnit ho na
Wikipedii. U těch herců, se kterými jsem se znal, to beru trochu
jako křivdu, že tam nemají své divadelní role. Protože pro každého
herce, jak je znám, je to divadlo nejdůležitější, tam jsou doma. Je
to poslání. Televizní tvorbu, pokud nejde o velké role, berou spíš
jako vedlejší činnost. V divadle inscenaci zkouší 3 měsíce,
jdou do hloubky postav a pak se postaví před živé publikum a hned
vidí jeho reakci. S tou postavou pak dál žijí několik let. Mít
v divadle velkou roli, to si každý velmi cení. A mně je to líto,
když to tam není uvedené. Tak to je jediné, co píšu.
Co děláte, když nechodíte po Praze nebo nenahráváte
archiv na Wikipedii?
Jezdím na chalupu do Zbirohu. Mám tam zahrádku. A hlavně chodím
do lesa na procházky, na houby. Letos bylo hub hrozně moc. No a
chalupařím, no. Je tam krásně. Jsou tam nádherné lesy. A klid. Léto
je tam fajn. Přes zimu tam jezdím méně, protože tam se musí hodně
topit, a když člověk odjede na pár dní, tak už je tam zase zima. Ta
chalupa je stará a má tlusté zdi, první den musím hodně ládovat
kamna, ale koukat do kamen a poslouchat praskání dřeva, to je taky
paráda. Jsem rád, že tam můžu jezdit, ale zase v Praze máme
kulturu. Chodíme s manželkou po výstavách, na koncerty a taky do
školy jednou týdně. Takže jezdím pořád sem a tam.
Mám na Vás poslední otázku, pane Broukale. Máte nějaké
nesplněné sny v oblasti fotografování nebo Wikipedie, které byste
si ještě chtěl splnit?
Jindřich Broukal na
Seniorském WikiMěstě. Foto: Richard Sekerák
Chtěl bych dodělat ten archiv. Celý ho projít a slušné fotky na
Wikipedii ještě nahrát. To je to nejpracnější. Když naskenujete
negativ, bývají na tom obrázku občas škrábance nebo nějaký prach, a
ty se projeví jako rušivé bílé tečky. To se všechno musí opravit,
vzít do Photoshopu a vyretušovat. Zabere to spoustu času.
Nechci zveřejňovat fotky, které by nestály za nic. Chci, aby to
trochu vypadalo a bylo to použitelné k článkům. Myslím, že
jsem teď tak v půlce archivu, a že ještě tak jednou tolik těch
fotek dohromady dám. To mluvím ale tedy jen o portrétních
fotografiích. Z inscenací, kde jsou třeba dva tři lidi
dohromady, těch je ještě víc. Ty se tam ale ani nehodí dávat.
Jedině třeba jako ilustrace jednotlivých her, pokud by k nim
někdo napsal hesla. Klasika na Wikipedii taky dost chybí. Ty jediné
dva články, které jsem na kurzech napsal, byly oba o Tylových
hrách, které na Wikipedii chyběly.
To je skoro na wikipedickou vývzu, doplňovat chybějící
klasická divadelní díla. Vy budete mít skoro ke každé české klasice
fotografii z představení, ne?
České klasiky mám. Tam je pro mě ještě trošku otevřené pole.
Tak budu držet palce, abyste nafotil tu Prahu celou, a
aby Vám šla digitalizace archivu pěkně od ruky.
No děkuji. Tak mám co dělat a baví mě to. Mějte se hezky a zase
někdy.
Šestý ročník pravidelné editační soutěže s názvem Asijský měsíc
Wikipedie je za námi. České kolo bylo součástí stejnojmenné
celosvětové soutěže, která se konala na
39 jazykových verzích Wikipedie. Nová hesla o největším
světovém kontinentu tak během měsíce listopadu vznikala i v
angličtině, němčině, italštině, španělštině a dalších jazycích.
Nové články, výzvy pro editory
Jordánské Nymfeum,
jazyk santálština
nebo třeba ikonický japonský hranatý
meloun – to a mnohem více už má nově své články. Témat, které
je možné popisovat je ale stále neuvěřitelné množství. Jedná se
totiž o část světa, která je na Wikipedii stále dost opomíjená.
Zatímco evropská a česká témata bývají velmi pěkně zdokumentována,
starověké indické civilizace nebo čínská umění stojí často stranou
zájmu. Asijský měsíc je proto příležitostí, jak alespoň v malé míře
na tuto nerovnováhu odpovědět.
Hudební centrum Kaohsiung na
Tchaj-wanu, CC BY-SA 4.0
Editující ale mohou někdy stanout před řadou výzev. Články
vytvářejí na základě zdrojů; ať již knižních nebo novinových – ale
např. i překladem z jinojazyčných verzí Wikipedie. A to může
způsobit některé nepřesnosti. V rozporu s všeobecným předpokladem
totiž
nemusí ani anglická Wikipedie vždy sloužit jako spolehlivý
vzor. Mnohé kulturní specifičnosti a zvláštnosti totiž nejsou
popsány ani zde. Dalším problémem může být nepříliš ustálená česká
terminologie. Výzvou jsou také časté přepisy názvů z neevropských
písem – arabštiny, korejštiny nebo japonštiny – na to však má
naštěstí Wikipedie odpověď v
podobě zásad transkripcí.
Asijský měsíc Wikipedie však pouze nepopularizuje Asii, může
obohatit i samotné editující. Otevírá jim odlišné a kulturně
rozmanité prostředí, dodává nové pohledy, perspektivy a zkušenosti.
Ukazuje, jak nesnadné je pracovat s problematikou, která sice
jednoznačně na Wikipedii patří, ale týká se pro nás často dost
odlišného vnímání světa.
Podpora spolku Wikimedia Česká
republika
Soutěž se opět konala pod záštitou tzv.
komunitních minigrantů spolku Wikimedia Česká republika. Z
minigrantových prostředků byly hrazeny knižní ceny pro jednotlivé
vítěze. Aktuálně porota články vyhodnocuje a vítěze oznámí v
dohledné době, tj. do konce tohoto roku. Některé ceny jsou určené
nováčkům, jiné aktivním účastníkům. Jednu cenu budeme losovat.
A jaká je obecná bilance?
Celkem se do soutěže zapojilo 32 účastníků a účastnic, kteří
dohromady vytvořili přes 200 nových článků. Účastnili se různými
způsoby; někdo sepsal více hesel, jiný méně. Často se využívaly
překlady z jinojazyčných Wikipedií. Zaujala soutěž i Vás? Zapojte
se! Doufáme totiž, že v roce 2025 se uskuteční další ročník!
Seniorské WikiMěsto je tradičním vzdělávacím vyvrcholením sezóny
programu Senioři píší Wikipedii a odměnou pro absolventky a
absolventy kurzů. Letos jsme zamířili do Bečova nad Teplou. Vznikla
celá řada fotografií zachycujících místní pamětihodnosti,
botanickou zahradu i unikátní rostliny. Vše je nyní dostupné pod
svobodnou licencí a může sloužit jako ilustrace na Wikipedii.
Poprvé v Bečově
Autor: Jan Beránek – Vlastní
dílo, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia
Commons
Seniorské WikiMěsto je tradiční akce pořádaná spolkem
Wikimedia Česká republika, během níž se nejen účastnice a účastníci
našich seniorských kurzů
Senioři píší Wikipedii vydávají do vybraného města psát články
a pořizovat fotografie místních památek, monumentů nebo třeba
přírodních krás. Obohacují tak nejen největší českou encyklopedii a
rozšiřují svobodný obsah, ale učí se přímo v terénu, jak správně do
Wikipedie a na Wikimedia Commons přispívat.
Letos senioři a seniorky poprvé navštívili západočeskou obec s
bohatou historií, vyhledávaný a tajemstvím opředený Bečov nad
Teplou. Osm účastníků a účastnic, aktivních wiki-seniorů a
seniorek, mělo možnost ponořit se do pamětihodností této malebné
obce a prozkoumat také její okolí.
Unikátní relikviář a kouzlo botanické
zahrady
Za zmínku stojí návštěva bečovského hradu, který nabízí druhou
nejvýznamnější českou historickou památku
Relikviář svatého Maura. Nová expozice relikviáře umožňuje
seznámit se s bohatou historií tohoto cenného nálezu, ale také se
zrestaurovaným relikviářem samotným. Významnou roli v unikátnosti
celé expozice tvoří také barvitý a poutavý ponor do restaurování a
restaurátorských prací, které byly v průběhu osmnácti let na tomto
exponátu realizovány.
Hlavním místem, které účastníci a účastnice navštívili a
zmapovali, byla
Bečovská botanická zahrada. Ta tvořila navíc díky vstřícnosti
pana ředitele Jiřího Šindeláře zázemí, kde se mohli účastnice a
účastníci po poznávacích toulkách občerstvit.
Bečovská botanická zahrada je v českých podmínkách unikátem,
protože se o ni stará spolek dobrovolníků ze Svazu ochránců
přírody, kteří botanickou zahradu po šedesáti letech vykopali ze
zapomnění a tento zdevastovaný kus země začali kultivovat a
navracet původnímu účelu. Jsou zde k vidění vzácné druhy dřevin a
rostlin (např. korkovník amurský, javor stříbrný či zmarličník
japonský).
Autor: Anonymous –
Licht-Bilder H. Beaufort´sche Schlossgärten Petschau, Rodinný
archiv Beaufort-Spontin, Bečov, 1244 – 1944, Volné dílo, via
Wikimedia
Commons
Sobotní prohlídka botanické zahrady s panem ředitelem jako
průvodcem byla ohromujícím putováním po jednotlivých koutech
rozlehlého prostoru. Navštívili jsme obnovený zakládající kámen,
který zbudoval někdejší hrabě Jindřich Beaufort-Spontin,
respektive jeho dvorní zahradník Johann Ferdinand
Koditek. Zastavili jsme se také u obnoveného zámeckého rybníku,
který byl zbudován na někdejší strouze mlýnského náhonu.
WikiMěsto s pracovním nasazením
Autor: Jana Sekyrová –
Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia
Commons
Návštěva města, hradu ani botanické zahrady však seniorům a
seniorkám nesloužila k naplnění turistických cílů, ale především
jako předmět jejich encyklopedických zájmů. Nafotili
desítky fotografií míst a rostlin v botanické zahradě, zámku,
nebo na přilehlých kopcích či domech ve městě Bečově, které nyní
mohou sloužit na Wikipedii jako ilustrace daných hesel. Zároveň se
jim podařilo naskenovat několik historických fotografií zahrady,
které jsou nyní přístupné pod svobodnou licencí.
Autor: Pavel Bednařík (WMCZ)
– Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia
Commons
Seniorské WikiMěsto bylo úspěšné nejen díky skvělému zázemí,
které nám nabízela botanická zahrada a její ředitel Jiří Šindelář,
ale také proto, že zdokumentovala dosud nezmapovaná místa v regionu
a v městě Bečově.
„S panem ředitelem Šindelářem se známe již několik let a
díky jeho vstřícnosti a pohostinnosti jsme se dohodli na tom, že
zde uspořádáme Seniorské WikiMěsto. Je to totiž krásný kout naší
země, který je neprávem opomíjený a práce celého kolektivu
botanické zahrady stojí za pozornost i návštěvu.“
Bečov nad Teplou i botanická zahrada jsou inspirativním místem
kam dává smysl se opakovaně vracet. Je proto dobře, že se podařilo
podrobně zmapovat všechny exponáty zahrady i další zajímavá místa v
okolí. Více informací o programu a průběhu Wikiměsta v Bečově nad
Teplou najdete na
stránkách akce. Přehled editovaných článků je dostupný na
nástěnce akce.
Wikimedia Česká republika věnuje celý prosinec oslavě
seniorů a seniorek, kteří aktivně přispívají na Wikipedii. Tzv.
Měsíc seniorů je zaměřen na oceňování jejich práce a motivaci
dalších k zapojení. Během tohoto měsíce proběhne řada kurzů,
setkání a večerní Wikiškola. V roce 2024 se na kurzech pro seniory
podařilo vytvořit 153 unikátních článků, upravit na 1500
stávajících a nahrát 497 multimediálních souborů. Tento úspěch byl
možný i díky podpoře veřejné sbírky.
Senioři jako pilíře české
Wikipedie
Senioři na české Wikipedii tvoří jednu z nejvýraznějších
editorských skupin. Proto se Wikimedia Česká republika již minulý
rok rozhodla vedle zaběhlého programu
Senioři píší Wikipedii zasvětit seniorům na Wikipedii celý
měsíc a dokázat, že senioři a Wikipedie se dokonale snoubí.
Prosinec se tak na Wikipedii stává
Měsícem seniorů.
Oslava aktivních seniorů a inspirace
pro nové zájemce
Měsíc seniorů zdůrazňuje důležitost práce aktivních
seniorů a seniorek a inspiruje další, aby se do tvorby Wikipedie
zapojili. Absolventi kurzů budou mít příležitost setkávat se během
prosince na různých místech v republice, včetně Prahy, Brna,
Olomouce a Hradce Králové.
Wikimedia ČR zároveň cílí na nové zájemce, kteří chtějí
objevovat digitální svět, získat novou zálibu, najít přátele a
předat své životní zkušenosti dál. Připraveny jsou
bezplatné kurzy editování Wikipedie, které probíhají jak
online, tak i naživo v Praze, Českých Budějovicích, Olomouci,
Hradci Králové a Brně. Zájemci se navíc mohou zúčastnit Večerní
Wikiškoly, která se 17. prosince zaměří na téma Infoboxy a
šablony.
“Wikipedie má pro mě velký význam – zvlášť teď v seniorském
věku – protože mě pomohla najít další smysl života, a protože se
díky ní můžu setkávat s novými lidmi, kteří mají podobný náhled na
život a podobné zájmy. Wikipedii jsem používala již dříve a vždy mě
fascinovala. K psaní mě potom přivedla náhoda, kdy jsem si byla v
knihovně půjčit nějakou knihu a zjistila jsem, že tam probíhá kurz
pro seniory. Okamžitě jsem se přihlásila a od té doby edituji. Na
Wikipedii jsem napsala asi 80 článků a nahrála 6000 fotek,”
říká Jana Sekyrová, absolventka kurzů pro seniory a aktivní
wiki-seniorka.
Díky 20 kurzům, které Wikimedia ČR pro seniory a seniorky z
celého Česka zdarma v roce 2024 uspořádala, bylo přímo na kurzech
vytvořeno 153 unikátních článků, upraveno na 1500 článků a nahráno
600 souborů na Wikimedia Commons, které slouží jako úložiště
licenčně volného multimediálního obsahu a poskytuje ilustrační
obrázky na Wikipedii. Obsahu, který proškolení senioři tvoří mimo
kurzy, je samozřejmě mnohem více.
Veřejná sbírka umožňuje, aby kurzy
pokračovaly zdarma
Bezplatné kurzy pro seniory jsou možné i díky podpoře dárců,
kteří pravidelně přispívají v rámci veřejné sbírky. Jedním z cílů
Měsíce seniorů je proto upozornit na možnost zapojit se do tohoto
unikátního projektu skrze dárcovství. Přispět lze online přes dárcovský
formulář.
Encyklopedie Wikipedie v poslední době stále důrazněji dbá na to,
aby byly u článků a informací v nich uváděny správné zdroje. Je to
jen dobře, protože pouze touto cestou se může zvyšovat a podporovat
důvěryhodnost celého projektu.
Nicméně uvádění správných zdrojů by mělo být zásadou i pro jiné
profese, zejména pro novináře. Občas ale i žurnalista sklouzne na
šikmou plochu.
Humorný příklad přináší Lidové noviny ve svém článku "Pozor
na chřipku. Je tu epidemie" z 3. února. Autorka Silvie Králová
cituje řadu autorit a podle všeho ve většině případů seriózně.
Jeden zdroj ale budí úsměvné pochybnosti. Jde o tuto doplňující
pasáž:
„Chřipka začíná zpravidla vysokou
horečkou, okolo 38 až 40 °C,“ popisuje praktický lékař Jan Malý.
Vzestup teploty podle jeho slov obvykle provází zimnice a
třesavka.
Přidávají se silné bolesti hlavy. Ty mohou být spojeny i se
světloplachostí a ztuhlostí šíje. Časté jsou také bolesti kloubů,
svalů, očí, zad a nohou. To vše je spojeno s výraznou únavou.
„Dalším možným příznakem je nevolnost, někdy zvracení, průjem nebo
zácpa či nechutenství,“ říká doktor.
Během jednoho až dvou dnů nastupují již klasické příznaky z
postižení dýchacích cest. Je to rýma, bolest a pálení v hrdle,
suchý dráždivý kašel. Ten se postupem času zvlhčuje a mění v
hlenovitý kašel. Teploty, únava, bolest hlavy a svalů obvykle
vymizí během tří nebo čtyř dnů. Rýma a kašel pak trvají zhruba
týden až deset dnů.
Takže pan doktor Malý, no snad ne doc. MUDr. Malý CSc. z proslulého
IKEMu. Snad to bude nějaký jiný.
On totiž tenhle podivný doktor Malý doslovně cituje materiál, který
se objevil na webu Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra už 7.
ledna. A těžko říct, jestli pochází zrovna odtud, protože se
nachází také na
webu Chřipka.cz. Dokonce Králová doslovně cituje i ty pasáže,
které se tváří už jen jako parafráze "doktorových" výpovědí...
Až budete psát svůj příspěvek do Wikipedie, nenechte se svést k
podobnému fabulování o zdrojích. Byla by to pro vás stejná
ostuda.
...proč je pro Wikipedii tak nebezpečné předpokládání zlé vůle.
V nejnovější sérii protestů na arbitráž, kterou sám vyvolal a která
se nevyvíjí podle jeho zadání, vytvořil Cinik obraz arbitrážního
výboru, který pracuje na základě nějakého jiného, cizího
zadání.
Jsem znechucen takovou argumentací. Nikdy jsem si nebyl zcela jist
tím, co dělám, a vždy jsem o svých krocích pochyboval. Nikdy jsem
si nebyl zcela jist tím, jestli odhaduji správně motivaci
ostatních, a když jsem začal mít pocit, že důkazy už téměř jasně
hovoří ve prospěch zlé vůle, znovu jsem si vše promýšlel a často
dospěl znovu k opačnému názoru.
Cinik ale odmítá připustit, že arbitrážní výbor má na věc zkrátka
jiný názor, a jednání arbitrů odsoudil nejostřejším způsobem včetně
obvinění z toho, že zcela záměrně rozhodují neobjektivně a
předpojatě.
Nebudu rozebírat Cinikovy námitky, protože mnohé zcela ignorují
zdůvodnění mých hlasů či hlasů mých kolegů arbitrů, některé to
zdůvodnění dokonce i popírají.
Nebudu zde vyvracet, že jsem neměl žádné zadání vysekat správce a
že pochybuji, že ho měli ostatní arbitři, a že jsem neměl žádné
zadání odsoudit Cinika. Neexistence něčeho se nedá dokázat a
důkazní břemeno leží na straně toho, kdo taková obvinění vynáší.
Místo důkazů pro taková tvrzení se ale často dočkáme jen osobních
dojmů, nezřídka podpořených tím, že domnělé fakty jsou "zjevné" či
že o nich "nikdo soudný nemůže pochybovat". Už jsem popsal svůj
pocit, který vzniká s nemožností obrany proti takovým
nactiutrhačným tvrzením: Znechucení. Proto pokud se dokážu obrnit
proti této nefér hře a nezanevřu svůj aktivní přístup k Wikipedii,
budu stále důrazněji usilovat o to, aby bylo vytváření obrazů zlé
vůle z Wikipedie vymýceno, protože je jedním z nejmocnějších
nástrojů k vytlačení těch, kteří zlou vůli ve skutečnosti
nemají.
Na závěr dodám, že Cinikovo vyjádření na blogu obsahuje několik
charakteristik, které jeho jednání arbitrážní výbor na základě
předložených důkazů již vyčítal, zmíněným předpokládáním zlé vůle
počínaje a osobními útoky, které tu nebudu opakovat, konče.
"Na rozdíl od Vás, já neměl o
výsledku arbitráže nikdy předem jasno - a nemám o něm jasno ani
teď. Připravují se rozhodnutí a já teprve zvažuji, jak o nich budu
hlasovat. Mohu Vás jen ujistit, že je o to těžší případ posuzovat
spravedlivě, pokud jedna ze stran zcela záměrně vytváří dojem, že
případ je již nespravedlivě rozhodnut. Pokud předem předpokládáte,
že Vám jako arbitr budu chtít škodit, jistě víte, které pravidlo na
Wikipedii se na to vztahuje."
Ne, tenhle text jsem nepsal dnes k Cinikovu ostře útočnému
vyjádření při odchodu tentokrát nikoli z Wikipedie, ale z
arbitráže. Tenhle text jsem
psal v červenci 2007 k předchozí arbitráži se Z. Tehdy jsem
skutečně nevěděl, jak se rozhodnu v hlasování, které začalo o více
než měsíc později. A bez veřejného povšimnutí adresáta jsem
skutečně později hlasoval u některých rozhodnutí zcela opačně, než
si dotyčný myslel.
Nyní už sotva několik hodin před hlasováním přece jen tuším (ale
pořád přesně nevím), jak se rozhodnu, ale jsem si téměř jist, že
Cinik to netuší a že pouze přistoupil k nátlakové operaci. Doufám,
že takový nátlak na mne nezapůsobí.
Je mi velmi líto, že se některé vzorce chování uživatelů, kteří
jsou stranami v arbitrážích, tak frapantně opakují.
Nikdy jsem netvrdil, že jsem právník, a tak používám jazyk
laickým, nikoli právnickým způsobem. Aby ale nepadla moje neznalost
neprávem na někoho jiného, tak zde opravuji chybný úsudek uvedený
na jednom blogu a zcela otevřeně se přiznávám k tomu, že autorem
spojení "pasivní práva" jsem já. Snažil jsem se odlišit práva "být
(chráněn, volen...)" a práva "činit" - tj. arbitrážní výbor přesto,
že wikipedistovi Z neumožnil na základě platného rozhodnutí činit
(účastnit se arbitráže), bude dohlížet na jeho práva, která
vycházejí z toho, že zkrátka je (potažmo byl) wikipedistou. Pokud
budou tato jeho práva nějak zkrácena, může se bezpochyby přiměřeným
způsobem obrátit i on sám na některého z pěti arbitrů. To
samozřejmě platí o libovolném wikipedistovi.
Také chci upřesnit formulaci, že výbor wikipedistovi Z zabránil
pomoct Vrbovi proti Cinikovi. Není to pravda a jednotliví arbitři
to ve zdůvodnění rozhodnutí jasně zdůraznili. Tuto pomoc může
poskytnout prostřednictvím například soukromé komunikace s kolegou
Vrbou, která v minulosti nebyla vyloučena - jak je tomu teď, nevím.
Tím ale také dostane příležitost konzultovat s ním, o jakou pomoc
stojí, samozřejmě - jestli vůbec Vrba o nějakou takovou pomoc
stojí. Pokud ale chtěl pomáhat jediným způsobem "na vlastní pěst" -
navíc způsobem, o kterém musel předpokládat, že je kvůli zákazu
jeho přispívání vyloučen, o jiné způsoby nestojí, pak chyba není na
straně arbitrážního výboru a já jako arbitr za to necítím sebemenší
zodpovědnost.
Pokud jde o zmíněnou další žádost, zcela neoficiálně oznamuji, že
ji výbor řeší, ale protože jde o citlivou záležitost, ve které jde
o osobní údaje, zatím hledá vhodný způsob. Určité prodlení je v
takové situaci nevyhnutelné.
Když jsem bilancoval 15 měsíců ve funkci arbitra, přešel jsem
možná až příliš stručně otázku jména wikipedisty Z. Ano, ve smyslu
příslušné
žádosti o komentář je skutečně nemožné vynucovat, aby se nikde
předchozí jméno wikipedisty Z neobjevilo. V tomto smyslu jsem to
koneckonců jasně formuloval též. Zároveň jsem ale jasně vyhlásil,
že prohřešky spojené s tímto jménem zůstávají prohřešky, ať jde o
osobní útoky nebo jiné nešvary.
Pro jistotu přesně cituji
vlastní slova: "Na druhou
stranu dodávám, že i vzhledem k této výzvě AC a vzhledem k tomu, že
nebyla (naštěstí) jednoznačně odmítnuta, považoval bych já osobně
nenásledování této výzvy za znak ne zrovna dobré vůle. To samotné k
blokování samozřejmě nestačí, ale může to pomoci v konkrétních
případech rozhodování, pokud jde o pochyby, zda jde o nějaké
jednání, za které se blokovat dá - tj. osobní útok
apod."
Částečný souhlas s Mercyho blokem
podal záhy další správce JAn. Myslím, že jeho vysvětlení bylo
velmi přesné, včetně výhrady k nesprávnému zdůvodnění. Otázka
přechylování jmen a konkrétně revertování tohoto jednoho doporučení
se Z nijak nedotýká, tudíž je zbytečnou provokací poukazovat na něj
jako na odstrašující příklad. Dle mého je to osobní útok a podle
předchozího vyjádření v ŽOKu takovému výkladu nahrává, že Cinik
navzdory doporučení arbcomu znovu záměrně použil původní jméno Z
(přičemž o něm dle mého psát neměl vůbec!).
Uvádím to jen proto, že část mého tvrzení byla nyní na Cinikově
blogu užita na jeho obranu. V tomto případě považuji blok za
správný a v přiměřené délce, jen jeho zdůvodnění bylo nepřesné.
Pokud nemůže kdokoli ovládnout puzení spojovat wikipedistu Z se
špatným, co se na Wikipedii děje, i když se to Z ve skutečnosti
nedotýká, je to o důvod víc, aby zásadně omezil užívání původního
jména Z. Jestli ale má před označením "wikipedista Z" osobní
zábrany, bude jen dobře, když mu budou bránit před podobnými
osobními útoky. Pevně věřím, že k takovému závěru dospěje po době
strávené při zablokování a podle následných reakcí i Cinik, jelikož
Wikipedii nijak neprospívá a prospívat nebude zcela zbytečné
oživování starých sporů.
Před několika dny jsem tu shrnul své zkušenosti z činnosti
arbitra za prvních devět měsíců funkčního období. I když zvlášť
jeden případ byl tehdy velmi složitý, mnohem inspirativnější
pro můj názor na práci arbitrážního výboru byly případy novější,
zvláště ten, který nám byl předložen v polovině května. Týkal se
sporu dvou zkušených wikipedistů Vrby a Luďka. Arbitrážní výbor
se tehdy
neshodl na tom, zda má žádost o arbitráž přijmout, nebo ne. Byl
jsem tehdy pro přijetí stejně jako che, Milda a timichal se
postavili proti. Výsledkem byl pat, který znamenal, že žádost
přijata nebyla.
Dodnes respektuji oba vyslovené názory, oba mají racionální základ,
opřený o zodpovědný výklad pravidel a zvyklostí na Wikipedii.
Protože považuji za důležité vyjasnit dostatečně můj obecný názor,
upozorňuji na přesné znění
příslušného pravidla: „Při
rozhodování, čím se zabývat, výbor přihlédne k názoru komunity a k
tomu, zda byly při řešení dotyčného případu vyčerpány jiné možnosti
řešení (přímá domluva mezi účastníky sporů, využití prostředníka
apod.).“ Rovněž tak z obecného úvodu: „Platí, že než se rozhodnete požádat o řešení
svého sporu arbitrážní výbor, měli byste vyčerpat všechny ostatní
možnosti.“ Formulace tedy podle mne dává najevo, že k
předchozímu řešení sporu se pouze přihlíží (tj. není to jednoznačné
rozhodující kritérium), není to povinnost, jen dobrá zvyklost
vyčerpat všechny ostatní možnosti. Žádost o komentář není nikde
výslovně uvedena vůbec. Pokud tedy toto pravidlo nebude
aktualizováno, budu nadále vyžadovat pro přijetí žádosti o arbitráž
předchozí ŽOK pouze v případě, že by mohla zásadně doplnit
proběhlou diskusi. Tato diskuse je naopak pro mne zcela nezbytná
(tj. budu vždy odmítat žádosti, které jsou podány ihned po vzniku
sporu bez jakéhokoli jiného pokusu o vyřešení), může ale mít různou
podobu. Doplňuji, že je to můj soukromý výklad uvedeného doporučení
a že – byť s výhradou – respektuji i výklad, který ŽOK
vyžaduje.
Přesto se domnívám, že arbitrážní výbor bohužel selhal v tom, že
nevynesl žádné společné stanovisko, kterým by žadateli jednoznačně
odpověděl. Je to pro mne dosud důležitá zkušenost, kterou jsem se
snažil v dalších dvou – o poznání jednodušších případech – řešit
poněkud nestandardním, ale podle mne přínosným způsobem „společných
stanovisek“ schvalovaných při (ne)přijímání žádosti.
Tato žádost bohužel také přinesla pro mne velmi znepokojivou
zkušenost dosud nejrazantnějšího pokusu o útok na jeho nezávislost
a akceschopnost, když wikipedista Nolanus
vznesl požadavek na převolení celého výboru v případě jednoho
konkrétního rozhodnutí. S takovým nátlakem na výbor
jako tehdy i dnes zcela zásadně nesouhlasím a odmítám se do
budoucna podřídit jakékoli podobné žádosti.
Netuším, zda se tento případ ještě někdy může k arbitráži vrátit,
ale přesto pro zájemce dodám, že jsem na základě tehdy předložených
indicií dospěl k názoru, že Luděk jako správce zásadním způsobem
nepochybil a nebyl bych tehdy ani nyní pro jeho pohnání k žádosti o
potvrzení správcem a byrokratem. Jsem si vědom, že Luděk udělal
množství nedobře působících kroků, podobně jsem to ale cítil i u
druhé strany a potažmo i u arbitrážního výboru.
Na tento případ navázala
žádost o komentář wikipedistky Vrbové, která na jednu stranu
zvolila poněkud zvláštní formu ŽOKu k arbitrážnímu výboru, na
kterou jsem
nenašel vhodný recept k chápání, navíc nevhodně zobecnila
některá fakta a použila je poněkud manipulativním způsobem (viz
hned první věta); na druhou stranu řekla různé věci, se kterými
souhlasím, a bylo to pro mne inspirativní. Podobné to bylo, když
Vrba s odstupem publikoval svůj názor na arbitrážní
výbor na svém blogu. Zvláště tato dvě vyjádření mne vedla k
zamyšlení a k tomu, že chci zkusit prosadit některé změny ve
fungování arbitrážního výboru a že chci působit sice v rámci
regulí, ale aktivně, nikoli pasivně, dokud budu arbitrem (tj. i v
případě, že budu usilovat o znovuzvolení).
V říjnu zaměstnal arbitrážní výbor
dvěma
případy wikipedista Hubený. Ani jednou výbor žádost nepřijal,
protože ani jednou nebyla podána jako dlouhodobý spor a nikdo ji k
takovému rozsahu nerozšířil. Za pozoruhodný moment a svým způsobem
za nedoceněný úspěch činnosti arbitrážního výboru považuji to, že
sám
žadatel byl spokojen s tím, jakým způsobem byla odmítnuta jeho
druhá žádost. Podle mne to bylo proto, že toto odmítnutí bylo
aktivní a pro všechny vyjádřilo jasné stanovisko výboru.
Nyní jen krátce k tomu, co bych rád na arbitrážním výboru změnil.
Myslím, že výbor se má na vyžádání hlavně dobrat k nějakému
rozhodnutí a to prezentovat. Aby ubylo co nejvíce momentů, kdy je
verdikt výboru nejednoznačný (týká se to především přijímání
žádosti), brzy předložím dva dílčí návrhy na změnu
pravidel arbitráže, potažmo
arbitrážního procesu. První se bude týkat toho, že arbitrážní
výbor by do budoucna neměl hlasovat o přijetí, ale o zamítnutí
žádosti (je to maličkost, ale při rovnosti hlasů má být
upřednostněno právo žadatele na to dostat odpověď než právo arbitrů
se té odpovědi vyhnout); druhá toho, aby celá fáze přijímání
žádosti byla upravena tak, aby i v ní měl povinnost arbitrážní
výbor odpovídat na zadané dotazy žadatelů a stran a aby bylo
zdůrazněno jeho právo i v této fázi vydávat svá stanoviska. Věřím,
že se pro takové úpravy podaří získat podporu.
Uplynulo již o něco málo víc než 15 měsíců od
zvolení stávajícího
arbitrážního výboru a přibližně do dvou měsíců už by měly být
vyhlášeny volby nové, jejichž hlasovací období by mělo nastat
krátce po Novém roce. Protože stále zvažuji, zda pokračovat v tomto
angažmá, rozhodl jsem se pro sebe i pro všechny ostatní udělat
shrnutí toho, co současný arbitrážní výbor řešil nebo třeba také
neřešil s mými soukromými poznámkami.
Samotné volby proběhly podle mého soudu poměrně kultivovaně a s
jednoznačným výsledkem, který rozdělil pole kandidátů na ty s
jasnou podporou a na ty bez ní. Značný počet hlasů pro byl pro mne
do značné míry závazek, a doufám, že aspoň u většiny hlasujících
jsem nezklamal a že z mého počínání mají aspoň takový pocit – tj.
převážné spokojenosti – jako mám já. Dodnes částečně lituji, že
nebyl zvolen
Mirek256, kterého jsem bez rozpaků podpořil i v hlasování. Na
druhou stranu nemůžu konkretizovat, místo koho by ve výboru musel
působit.
Krátce po volbách byl arbitrážní výbor postaven před těžký úkol
znovu projednat spory s wikipedistou Z. Připomínám, že od
zvolení výboru uplynuly v té době pouhé tři dny a že oba arbitři,
kteří měli z předchozí doby s touto funkcí nějaké zkušenosti, se
vyloučili pro podjatost. Přestože zbylá trojice, která hned v tomto
ostře sledovaném a kontroverzním případu musela hledat způsoby své
činnosti, byla občasně kritizována i za pomalost, byla žádost
projednána jen za necelé dva měsíce, a to většinou měsíce letních
prázdnin a dovolených.
Na základě vlastní úvodní aktivity s komunikací s wikipedistou Z
jsem byl později ostatními arbitry i formálně potvrzen jako první
zpravodaj výboru. Upřímně doznávám, že jsem tu roli nezastával rád,
protože šlo o krajně vyhrocený spor, v němž jedna strana
opakovaně zpochybňovala nezaujatost všech jednajících arbitrů,
odmítala plně spolupracovat a podobně. Nejsem se svým způsobem
koordinace činnosti arbitrážní výboru v tomto případě zcela
spokojen, hlavně ale ve mně zanechala celá záležitost jednu z
nejbolavějších zkušeností z „života“ na Wikipedii.
Nebyl jsem zcela spokojen ani s
výsledkem jednání výboru, v němž jsem byl přehlasován.
Myslel jsem, že pro tento způsob řešení by byla vhodnější
kratší než roční „zkušební doba“ než schválený rok. Alespoň se
podařilo prosadit – navzdory i
mé prvotní skepsi – návrh na
přejmenování arbitráže a omezení užívání původního jména
wikipedisty Z, který sice
není závazný, ale myslím, že posloužil k uklidnění na
Wikipedii. Vzhledem k nejistotě o výsledku rozhodnutí jsem dále
sledoval činnost wikipedisty Z na jiných projektech Wikipedie i na
jeho blogu a dospěl jsem k závěru, že verdikt byl přes mé původní
rozpaky správný. Dospěl jsem k názoru, že by Z těžko mohl být
součástí spolupracující komunity na české Wikipedii, což je na
druhou stranu škoda, protože jeho příspěvky jsou kvalitní, jak
dokazuje na jiných projektech. Bohužel se domnívám, že by přínos
jeho článků nevyvážil osobní spory plynoucí z dlouhodobé osobní
nevraživosti jeho a dlouhé řady jiných autorů české Wikipedie. Své
pochybnosti, které jsem měl o délce „zkušební lhůty“, se ukázaly
být irelevantní, protože o její délku Z nejspíš nikdy nešlo,
podstatnou byla podstata bloku do „žádosti o zrušení“, kterou
odmítá, ale s níž jsem i já souhlasil a souhlasím.
Pro plnou informovanost doplňuji, že krátce po arbitráži jsem byl
jako arbitr osloven wikipedistou Z, abych zprostředkoval jeho
kontakt se správci, což jsem
udělal. Wikipedista Z tehdy se mnou pokračoval v soukromé
e-mailové korespondenci, v níž jsme během několika dnů bohužel
dospěli k takovému vyostření sporu, že se nadále nepovažuji za
nepodjatého, pokud by arbitrážní výbor měl v budoucnu něco v
souvislosti s wikipedistou Z řešit a já byl jeho členem. Detailů
netřeba.
Už v té době byl arbitrážní výbor znovu požádán o aktivitu ve sporu
Medvídka Pú se správcem Horstem. Arbitrážní výbor se tehdy
jednomyslně rozhodl
žádost o zbavení správce jeho práv odmítnout. Medvídek Pú tehdy
neměl podporu nejen výboru, ale celé komunity pro své ostré
požadavky, nikde se nesnažil vyvolat diskusi, celý případ byl tehdy
proto jasný.
Jinak to ale bylo v případě
vrba versus Luděk, který spadl před arbitrážní výbor po půl
roce blažené nečinnosti. Přineslo to s sebou řadu dalších
záležitostí, takže to s dovolením vypíšu až příště.
Díky za zamyšlení, pokud vás moje zpověď k němu přivedla.
Dnes dopoledne jsem zase na Wikipedii vběhl trochu
nadšeně a nerozvážně, resp. hlasoval jsem ve správcovském
hlasování (správce však už drahnou dobu nejsem) za podporu bloku
Cinika na jeden měsíc. Zároveň jsem ale uvedl, že tento blok by měl
mít jisté podmínky, protože účel takovýchto akcí není nikoho
trestat, ale zajistit plynulé fungování encyklopedie jako
takové.
Proto by bylo dobré, kdyby Cinik ukázal, jaký je jeho záměr. Pokud
z Wikipedie skutečně definitivně odešel není potřebné, aby mohl
editovat - blok sice pozbývá významu, ale pro obě strany našeho
sporu. Tím pádem jsou jakékoliv stížnosti na měsíční blok naprosto
irelevantní.
Pokud však tohle ukončení aktivity bylo pouze krátkodobého
charakteru (jako tomu koneckonců bylo už dříve), bylo by dobré
ukázat také trochu přívětivější tvář. Ale nejprve ji musí ukázat
zablokovaný, který na svém
blogu šíří různé insinuační útoky na správce a vůbec
estabilishment Wikipedie. Tohle prostě nejde, to už se podobá... ,
je to fatální a musí to být odstraněno. Co Cinika v poslední době
trápí, o tom by bylo záhodno kdyby si správci s ním promluvili
(nejlépe nad kávou či pivem - tedy jedem dle chuti), někde v
příjemném prostředí. Přecijen tu máme uživatele, který pro
Wikipedii mnohé udělal (myšleno obsah) a jehož podíl není
oddiskutovatelný. Potom bude na místě, aby správci své drakonictví
odvolali a přistupovali mnohem vlídněji (koneckonců jedna z příruček Wikipedie nám povídá i o předpokládání
dobré vůle, ačkoliv mé očekávání, že k tomu skutečně dochází,
příliš valné není). Koneckonců, píše se jen encyklopedie,
nebudujeme stát.
Angličan
William
Webb Ellis (podstatně šířeji se o něm píše na anglické
Wikipedii, na fotografii jeho pomník ve městě Rugby) se zapsal do
historie světového sportu tím, že údajně vynalezl ragby. Jednou vzal při
školním fotbalovém utkání míč do ruky, proběhl hřiště a položil ho
do branky. Ragby je skvělý sport, ale fotbal byste si s takovýmhle
Ellisem nezahráli.
Vzpomněl jsem si na to při dvou víceméně úsměvných setkáních s
wikipedisty. Jeden se rozčílil, jak bylo naloženo s jeho
příspěvkem, který neodpovídal pravidlům, a hlasitě za sebou bouchl
na Wikipedii dveřmi. Připomínal mi právě ragbistu, který by chtěl
mermomocí prosazovat hru rukou v současném evropském fotbale a
kritizovat fotbalové činovníky, že mu neuznávají branky překopnuté
přes břevno. Inu, přeji mu hodně úspěchů v ragbyové kariéře, ale my
raději budeme hrát dál fotbal. :-)
I na druhé setkání se hodí příměr ze sportu. Že prý málo
profesionálů píše o svých tématech na Wikipedii a že je to ostuda.
Představme si turnaj mistrovství světa v malé kopané, na který
vyrazí nejlepší družstva třeba pražské hanspaulky (článek
o ní na Wikipedii stále chybí...). A jeden z těchhle kvalitních,
ale amatérských hráčů si povzdechne, že by se k nim měli přidat
nejlepší reprezentanti jako Tomáš
Rosický nebo Petr Čech a že je
škoda, že to neudělali, zvlášť když jsou za reprezentaci placeni.
Jasně, že ve skutečnosti je to trochu jinak, profesionálové obvykle
dělají svou profesi a na Wikipedii, která je koníčkem, už většinou
nemají čas. A pokud ano, raději tam napíšou článek o věcech, které
je jen baví.
Wikipedie žije vlastním životem, což je logické. Někdy mě ale
zaráží jeho sebestřednost. Někdy jí - na druhou stranu - propadám
sám.
Dlouhé čekání skončilo a Google spustil již na
začátku roku anoncovanýKnol. Je zatím ve zkušební beta
verzi, ale aspoň se můžeme konečně podívat, jak by to všechno
dosavadní tajemství mohlo vypadat a fungovat.
Na svém oficiálním blogu Google produkt představil. Jako hlavní
novinku uvádí metodu "moderované spolupráce. Každý uživatel může
navrhnout změnu či opravu textu, ale pouze jeho autor si sám
rozhodne, zda ji provede či ne. Autory mají být (a podle všeho
jsou) odborníci.
Co nyní Knol nabízí? Mnoho článků z oblasti medicíny, některé z
oblasti managementu, ale i kurioznější - i když pro někoho jistě
podstatné a užitečné - články
Ucpané záchody,
Grilovací omáčky nebo ze sportu
První ironman. Jako featured
knol (český překlad na takové spojení snad ani neexistuje,
něco jako článek v hlavní roli) nyní mají roztomilé
Jak si sbalit batoh (odborníkem na balení batohů je počítačový
inženýr z Kalifornie Ryan Moulton).
Ne, dost legrace, mám velké uznání ke všem, kteří píšou a tvoří (i
když to byl už snad Jan Werich, který řekl, že se teď víc píše než
čte...) pro druhé; a na tom nemění nic ani pocit, že bych raději
tyhle autory viděl přispívat na Wikipedii.
Někteří ale patří právě do kategorie profesionálních fotbalistů,
zmíněných v mém minulém článku, pro které Wikipedie není zcela
vhodným místem. Bude tedy na řadových wikipedistech, aby z jejich
tvorby na Knolu dokázali sami těžit. V současnosti jsou na Knolu
(namátkou) takové autority jako chirurg z Newyorské zdravotnické
školy Jessica Doningtonová, editorka Encyclopedia of Earth Ida
Kubiszewská z Vermontské univerzity, Robert Basner z Columbia
University.
Můj první dojem je celkem příznivý, což je jistě dáno i poměrně
hezkou úpravou (kategorizace asi časem dorazí a zatím ji nahrazuje
obstojné vyhledávání). Knolu ale tak trochu hrozí, že se změní v
"malý internet", ve kterém bude spousta článků nejrůzné úrovně,
jimiž se bude muset čtenář stejně probrat (aspoň budou snad
ohodnocené od ostatních). Uvidíme, jak se Knol vypořádá s články
typu
Mina Radhakrishnan, který by na Wikipedii právem zamířil ke
smazání z důvodů popsaných v doporučeních subpahýl,
WP:VL a
Propagační článek.
Celkový názor ale trvá, a tak ho můžu jednoduše
okopírovat ze svého půl roku starého příspěvku:
"Google Knol nikdy nebude
encyklopedie, bude to spíš sborník nebo rovnou knihovna, kam se
podíváte do poličky s knížkami o jednom tématu, kteří autoři tam
něco napsali. Z toho mi celkem jasně vyplývá, že nemůže být
konkurencí pro Wikipedii. Jen si Wikipedie musí uvědomit, že právě
onachce býtencyklopedií, že její hlavní
úlohou není vytvářet nové verze a nové interpretace informací, ale
jejich shromažďování a třídění. Wikipedie můžesnadno přežít Knol, stačí jen, aby se na
světě najednou zcela nevytratila kooperativnost a Wikipedii tak
naráz nevymřeli všichni přispěvatelé.
Přesto považuji případný vznik
Knolu za pozitivní. Shromážděný a aspoň po hromádkách článků na
stejné téma roztříděný bude zajímavým zdrojem informací - ve svém
utřídění lepší než obyčejné blogy, kterým se částečně podobá;
nikoli konkurenčním, ale alternativním vedle Wikipedie."
Dodám jen to, že větší konkurenci by mohl Knol představovat pro
některé jiné projekty Wikimedia, zvláště pro Wikiverzitu,
kde by se ale měly bezpečně udržet především kolektivní
projekty.
Poslední dobou se někteří wikipedisté baví vskutku zajímavým
způsobem. A to otázkou, kolik (a jakých) obrázků bude v článku o
severočeské obci Rybniště (zvláštní, vždycky jsem si myslel, že se
jedná o Jižní Čechy, ale budiž).
Autorem velkého množství obrázků z dané lokality je ŠJů, v současné
době nejaktivnější fotograf české Wikipedie, byť kvalita jeho
snímků je samozřejmě diskutabilní (a také se o tom živě a žhavě
mluví - i já sám ho na to už celkem nevybíravě
upozorňoval). ŠJů věnuje mnoho svého úsilí k zmapování mnoha
obcí, které dosud na Wikipedii nijak obrazově ztvárněny nejsou.
Místo pádné diskuze, kde by byly použity argumenty však člověk vidí
neustálé bazírování na detailech (extrémní konkretizace obecného mi
ale příjde poslední dobou jako velký problém na Wikipedii), jako je
třeba nepříliš šťastné umístění obrázku s valníkem hnoje do článku
o obci, že fotka návsi obce neříká vlastně o obci nic, v neposlední
řadě zakládání Žádosti o komentář a všeobecně a vůbec celkem
neslušný tón, který uživatele donutil vzít si na několik dní
timeout.
Každopádně mě překvapilo, jak rozsáhlý a dlouhý text jsou schopní
všichni velmi rychle v tomto ŽOKu vyprodukovat. Ještě více se divím
faktu, že někteří nejsou schopni tolerovat více obrázků v nějakém
článku, avšak faktické přehmaty v článcích, mnohdy až čtyři roky
staré údaje (normálně by to nevadilo, ale tohle je Wikipedie),
různé spamy a další nesmysly, nikomu nevadí. Alespoň tedy ne do té
míry, aby se to řešilo obdobnou cestou, jako jsou fotky
Rybniště.
Musím na druhou stranu přiznat, že k ŠJůovi jsem měl také nemalé
antipatie, zvlášť tedy v době, kdy jsem přeorganizovával všechny
články o dopravě a moje koncepce se střetla s jeho :-) Tyto
technokratické úvahy mě však naštěstí již opustily, neboť je
důležité si uvědomit, že dělat má ten, kdo dělat chce a bránit mu
je prostě kontraproduktivní. Normy, které Wikipedie nepřímo
vyžaduje, jsou podle mě dost volné na to, aby umožnily tvůrčí
schopnost všem. Že se to bude lišit, to je nutné přijmout jako
nutné zlo a danou pravdu. Lidé jsou různí, myslí různě a píšou
různě. Pokud tam nebude 40 obrázků k jednomu odstavci nebo celý
text růžovou kurzívou tak to žádná katastrofa není.
Na serveru Lupa napsal Michal
Černý článek Online
encyklopedie nejsou jen Wikipedie. Článek má standardní slušnou
kvalitu, snad jen určení toho, co odlišuje online encyklopedii od
všeho internetu, se myslím trochu minul se skutečností - hlavní
výhodou každé encyklopedie proti "pouhému" výsledku vyhledávání
tématu na internetu podle mého je, že má (a často to dělá - to je
právě chyba ne/populárních wikipedických pahýly) obsahovat pokud
možno souhrnnou informaci, kterou uživatel na internetu musí
kompilovat sám z více zdrojů.
Článek doprovází anketa "V jaké jazykové mutaci dáváte přednost
Wikipedii?" Výsledky jsou pro českou Wikipedii velmi příznivé. V
době psaní tohoto příspěvku jí dávalo přednost 54 % čtenářů článku
na Lupě. 39 % upřednostňovalo anglickou Wikipedii, každý padesátý
jiné jazyky a tři ze sta jiné online encyklopediíe. Je
pravděpodobné, že podhodnocena je skupina "Encyklopedie online
nevyužívám vůbec" (1 %), kterou takový článek asi ani nepřitáhl, a
proto její příslušníci nemohli hlasovat, výsledky u prvních čtyř
odpovědí by ale podle mne měly být zatíženy jen statistickou chybou
způsobenou malým počtem hlasujících.
V současnosti zaujímá Wikipedie dominantní místo mezi
encyklopediemi, boj o čtenáře se však přesouvá jinam. Jak oznámil
čtvrteční El País, tento týden začala digitalizace starých děl z
knihoven Universidad de Complutense de Madrid a Biblioteca de
Cataluña ve Španělsku.
Kdo za vším stojí? Jedná se o světový internetový gigant Google. V
plánu je zdigitalizovat většinu starších děl dostupných jako volná
díla. Celkem se má jednat o více než 700 děl, mezi nimiž se dá
nalézt například Cervantesův Důmyslný rytíř Don Quijote de La
Mancha, Kosmografie od Claudia Ptolemaia či Knihy o astronomii od
Alfonse X. Moudrého. Ostatní díla s copyrightem pak budou nabízena
ke koupi, nebo odkazována do "kamenných" knihoven.
Boj na poli encyklopedií postupně vyhrává Wikipedie. Již v roce
2005 si nechal renomovaný časopis Nature vyhotovit studii
porovnávající kvalitu světoznámé encyklopedie Britannica a
Wikipedie. Studie ukázala překvapivý výsledek a sice, že Wikipedie
si na tom nestojí tak špatně jak se původně předpokládalo.
Počátkem dnešního roku pak řada "tradičních" encyklopedií oznamuje,
že přechází k zpřístupňování hesel přes internet. Naproti tomu
německá Wikipedie připravuje vydání dalšího DVD a dokonce má v
plánu vydat i tištěnou verzi Wikipedie.
Postupně od dosažení 1,6 milionu hesel na anglické Wikipedii se
stále více a více volá po kvalitě. Postupně s nárůstem hesel se
hesla rozepisují, prohlubují; důležité a sporné údaje jsou
odzdrojovány, čtenářům jsou nabízeny sekundární zdroje typu
externích odkazů či literaturu. Některé vzdělávací instituce se
organizovaně vrhají na Wikipedii a zkvalitňují hesla. Díky softwaru
MediaWiki má každý možnost opravit chybu, kterou právě nalezl a v
mžiku nabídnout opravenou verzi milionům lidí po celém světě, kteří
mají přístup k internetu.
I Google se pokouší vytvořit vlastní "encyklopedii", v současnosti
však, zdá se sází více na jiné cesty, jak přilákat čtenáře. Stává
se výraznou konkurencí pro Wikisource. Digitalizace starých děl pro
potřeby Googlu už běží v několika zemích v různých světových
jazycích. Otázka je kdy se dostane i k nám? Jak někde uvedl Jimmy
Wales: pokud vývoj Wikipedie trvá 5-8 let, vývoj Wikiknih může
trvat 30-40 let. A podobné by to mohlo být s projektem Wikisource.
Nejde totiž to to, že by díla nebyla dostupná, ale spíš o
nedostatek ochotných editorů, kteří by se takovéto práci s chutí
oddali. Svou roli zde hraje i přizpůsobení softwaru tomuto
projektu.
Je tedy otázkou, jestli má cenu do budoucna s takovýmito projekty
soupeřit, pokud jsou cíle stejné? Nabídnout volně přístupná díla v
digitalizované podobě na internetu. Je nutné na tomto poli s někým
soupeřit? Faktem však zůstává, že v současné době se na českém
internetu nachází, hned několik internetových knihoven. Jsou lepší,
horší a dokonce narazíte i na úplně katastrofální projekty (u
takových se pak člověk podiví, na co všechno je možno dostat
grant). Žádná z těchto knihoven však zatím nepřistupuje k
digitalizaci tak široce, jako Wikisource.
Zdroj: El País, 3. července 2008, č. 11 442, evropské vydání.
Německý
wikipedista čínského původu Tching Čeng (známý nejčastěji s
přezdívkou Wing), byl zvolen
zástupcem komunity v Radě nadace Wikimedia Foundation. Ve složitém
systému, ve kterém se porovnával každý kandidát s každým, byl
upřednostněn
proti všem oponentům.
Wing se narodil v Šanghaji, vyrůstal v Cha-er-pinu a od svých 20
let žije v Německu. Nyní působí v Mohuči jako programátor u IBM.
Edituje čínskou, německou a anglickou Wikipedii. Spolupořádal
Wikimanii 2007 na Tchaj-wanu.
Zde je pět programových bodů, se kterými do Rady
kandidoval:
Podpora rozvoje softwaru MediaWiki pro lepší uživatelnost;
Podpora kroků k získání a udržení nových editorů;
Zajištění komunikace mezi komunitami Wikimedie, ať jde o různé
projekty, nebo různá místa;
Podpora jazykové, kulturní a dalších různorodostí komunity
Wikimedia;
Podpora spolupráce mezi Wikimedií a univerzitami nebo jinými
neziskovými/veřejnými institucemi zabývajícími se výzkumem a
vzděláním (např. knihovnami).
Na prvních nezvolených místech zůstali Australan ruského původu
Alex Bakharev a Američan Samuel Klein. Všichni kandidáti byli
označení hlasující komunitou jako lepší než Američan Gregory Kohs,
který svou kandidaturu formuloval dle mého názoru nejkritičtěji
(podobně neúspěšná byla rovněž hodně kritická kandidatura jeho
krajana Kurta M. Webera). Jen o jedno místo výš skončil Angličan
Paul Williams, nad jehož nízkým věkem (18 let) jsem se pozastavoval
zde na blogu i já.
V Radě jsou kromě Tchinga její předsedkyně Florence
Nibartová-Devouardová, stálý člen Rady a zakladatel Wikipedie Jimmy
Wales, dále místopředseda Jan-Bart de Vreede, Kat Walshová, Frieda
Brioschiová, Michael Snow, tajemník Domas Mitsuzas a pokladník
Stuart West.
Zdroj fotografie: Wikimedia
Commons (autor Wing
- mimochodem, přijde vám to jako autoportrét???)
13.
června 2008 zemřel americký televizní publicista, dlouholetý
moderátor pořadu stanice NBC Meet the PressTim Russert. Není mi
nijak známo, že by za svého života významně zasáhl do běhu
Wikipedie. O to víc na ni může zapůsobit paradoxně po své
smrti.
Russet zemřel po záchvatu, který ho postihl ve 13:30 přímo v
kanceláři. Televizní stanice informaci zveřejnila až po informování
jeho rodiny. Na Wikipedii se informace o jeho smrti objevila 13.
června v
20:01, ale
o devět minut později byla ze stejné IP adresy znovu
odstraněna, což bylo vzápětí revertováno. Ve
20:29 už byla informace podložena zdrojem z New York Times a od
té doby ponechána (aspoň předpokládám, protože jsem tu přibližně
tisícovku(!!) editací provedených v následujících necelých dvou
týdnech už dál převážně neprocházel).
Nenápadná záležitost, dohledatelná z historie článku, má ale
důležité konsekvence, o kterých se (pokud jsem znovu něco v
historii nepřehlédl) v článku na Wikipedii nepíše.
Údaj se totiž do Wikipedie dostal před oficiálním zveřejněním,
sotva několik minut po jeho úmrtí. NBC byla šokovaná a začala
vyšetřování, které ukázalo, že anonymním editorem je zaměstnanec
servisní společnosti NBC, která nese název IBS. Ve stejné firmě
pracoval i editor, který informaci zase odstranil, z časových
konsekvencí internetoví komentátoři usuzují, že na základě
stížnosti NBC, což podle mne není tak úplně jasné.
Podle dostupných informací se ale bezmála zdá (a komentátoři se na
tom shodují), že ten první zaměstnanec ani nevěděl, že dělá něco
špatného, protože předpokládal, že dává na internet veřejnou
informaci. Přesto byl propuštěn, možná jen proto, aby si IBS
zachovala tvář před NBC a tím i její přízeň. Šlo totiž spíš (jak
píše třeba Liz Wolgemuthová z US News) hlavně o věc
loajality.
O události informují například britský
Telegraph. V New York Times se Noam Cohen
pozastavuje nad tím, že NBC záměrně zadržovala informaci, než
ji zveřejnila.
Wikipedie se (viz NYT) stala v této události důležitým zdrojem
informací ve chvíli, kdy mnoho novinářů mělo zprávu o Russertově
nevolnosti, ale nikoli o jeho aktuálním stavu.
Mathew Ingram z torontského Globe and Mail se na vlastním blogu
ptá: "Byl čin osoby, která
změnila stránku na Wikipedii, žurnalistikou, nebo vyzrazením
privilegované informace? Podle mne to druhé, ale společnost chce
jasně udržet NBC jako svého klienta." ("Was the person who changed the Wikipedia page
committingan act of journalism, or divulging privileged
information? I’d vote for the latter, but clearly the company wants
to keep NBC as a client.") A publicista Mike Masnick
mu na Techdirt odpovídá:
"To bývala mnohem jednodušší
otázka, když novináři byli novináři a privilegované informace byly
privilegované informace. Ale hranice obou věcí se poměrně
rozmazaly, a tak to povede jen k dalším otázkám, než se společnost
dohodne na odpovědi." ("This used to
be a much simpler question when journalists were journalists -- and
privileged information was privileged information. But the
boundaries of both things have become quite blurred these days, and
that's only going to result in more questions being raised before
society agrees on the answers.")
Na jednu stranu by to pro Wikipedii mohla být pozoruhodné
informační vítězství nad ostatními médii (čistě formální připomínka
zní, že ještě lépe se to mělo objevit na Wikinews, které jsou
určené pro zprávy, na Wikipedii by se taková informace měla přece
jen objevit až jako podložený údaj), pokud by mělo být takové
usilování o rychlost jejím cílem - o čemž nejsem přesvědčen.
Mimochodem - o tom píše i autor Noam Cohen v New York Times
("V případě Wikipedie je to právě
to, k čemu site nemá sloužit. Jedním z principů situ je Žádný
vlastní výzkum - každý fakt se musí objevit v nějakém zdroji s
reputací, než je ho možné zopakovat." ("In the case of Wikipedia, this is emphatically
not what the site was meant to do. One of the principles of the
site is No Original Research — every fact must have appeared
somewhere reputable before it can be repeated.")
Na druhou stranu taková událost ukazuje, že editování Wikipedie
může být i záležitostí svým způsobem nebezpečnou...
Zdroj fotografie: Flickr - via
Wikimedia Commons (autorhyku)
Jako Ženevský
zázrak pojmenoval autor Reisender svůj
článek, který věnovat vyřazení českých fotbalistů z
mistrovství Evropy ve fotbale. Článek neobsahuje nic
závratného, není ani nijak ozdrojován a navíc kvůli probíhajícímu
hlasování o smazání bude pravděpodobně brzy smazán (proto
přikládám pro pozdější čtenáře odkaz na
kopii ve vlastním uživatelském prostoru na cs.wiki).
Je to ale - co jsem si všiml - jeden z nemnoha případů, kdy se
česká reálie stala hlavním tématem článku na en.wiki v okamžité
reakci na událost, a aniž by její vytvoření inicioval český editor.
Reisender se k tématu
podle všeho dostal spíš jako Chorvat, který s překvapením
zjistil, že soupeřem jeho týmu ve čtvrtinále nebudou očekávaní
Češi, ale Chorvati.
Smazání na anglické Wikipedii dovedu pochopit (zvlášť v současném
stavu článku), ale na druhou stranu zvláště na české Wikipedii by
takový článek být mohl, a to podle mého názoru na to, že česká
Wikipedie má zvláště zdůrazňovat
český rozměr zobrazovaných materiálů.
Doplnění: Článek byl
skutečně
smazán 23. června. Těsně před tím proběhl i pokus o jeho
přejmenování na Krále
comebacků. Výsledek diskuse nakonec byl mnohem těsnější, než
to zpočátku vypadalo. Na české Wikipedii by podle mne vedl k tomu,
že by článek zůstal ponechán. Při pouhém sčítání hlasů mi vyšel
výsledek 21 pro smazání, 16 pro ponechání, možná jsem se
přepočítal, ale těžko tolik, aby to přeskočilo hranici 2/3.
Protože
Wikiverzita i Wikizprávy už byly schváleny, je třeba se připravit
na ostrý provoz a udělat taky něco proto, abychom nekoukali jako
kedlubny, až doménu dostaneme. Zatímco pro Wikizprávy se logo
udělalo už před časem a na hlavní straně je (a já možná ještě
udělám nějaký alternativní verze pro milníky, 200 článků se nám
pomalu pozvolna blíží), Wikiverzita neměla vůbec nic. A tak jsem se
na popud Dannyho B rozhodl logo udělat.
Nebylo to nic složitého, stačí vzít jakékoliv logo, které už
existuje a doplnit pouze lokalizovaný text (narozdíl od Wikipedie
či Wikislovníku k tomu tak není potřeba přidávat ještě nějaké menší
texty pod názvem projektu, to zde odpadá. A ono je to i lepší;
pořádné informace jsou na příslušných stránkách, z hlavní odkazané,
není problém se k nim doklikat. A editorům log se hlavně usnadní
práce :-)
Už jsem tu jednou velmi okrajově zmínil, že se chystají volby do
správní rady Wikimedia Foundation - tedy do té části, o které
rozhodují členové komunity. V tuto chvíli se přijímají kandidatury,
uzávěrka má být zítra.
Zaujaly mne regule, podle kterých je možné volit nebo být
volen.
Volit může ten, kdo měl aspoň 600 editací před 1. březnem 2008 na
jedné nějaké wiki, 50 editací na té samé wiki od 1. ledna do 29.
května 2008, není zablokován a není bot.
Kandidovat může ten, kdo měl 600 editací na nějaké wiki před 1.
lednem 2008, má 50 editací mezi 1. lednem a 1. červnem 2008, je mu
aspoň 18 a je plnoletý ve své zemi a zveřejnění své občanské jméno.
Zajímavé pro mne je, že v zásadě není moc velký rozdíl mezi
požadavky na počet editací.
Co mne také zaujalo, je velmi nízký průměrný věk
přihlášených kandidátů. V době, když jsem psal tenhle článek,
jich bylo 11 a ten věk byl 32 let (a myslím, že ho zvedly poslední
přírůstky do seznamu). Do rady kandidují i zájemci ve věku 18
(Paul
Williams - na fotografii), 22, 23 a 25 let. Že uživatel ve věku
18 let bude schopný vykonávat povinnosti v radě v plném požadovaném
rozsahu, prostě nepředpokládám, ale každý volič si udělá názor
sám.
Jinak jsou v seznamu kandidátů čtyři Američané (a k nim jeden
Kanaďan, dohromady průměrný věk 27 let), čtyři kandidáti z Evropy
(průměr 36 - a to ho snižuje Williams), jeden Izraelec a jeden
Australan.
Volby proběhnou od 1. do 21. června 2008.
Zdroj obrázku: Flickr via
Wikimedia Commons (autor Peter)
I když jsem měl určité pochybnosti o jednom z projektů, iniciátorům
i dosavadním přispěvatelům oběma upřímně gratuluju, protože odvedli
dobrou práci. V zastoupení všem ostatním gratuluji těm
nejaktivnějším - u Wikizpráv jde
především o Aktrona,
Orange.mana,
Dannyho
B. a Darkermonka.
U Wikiverzity
jasně nejvíc práce odvedl Juan a s ním
Kychot.
Přeji všem po spuštění hodně spokojenosti z příspěvků publikovaných
v přátelské a tvůrčí atmosféře.
Wikiprojekt
Fotografování je jedním z projektů, které mají dle mého názoru
velký význam, stojí prostě za to, a je krásně vidět, jak pomáhají
nejen Wikipedii (a dalším sesterským projektům) ale i jednotlivcům.
Ti tak získávají spoustu motivace zlepšovat stále více svůj
fotografický um, objevovat nová místa apod. Samozřejmě, že mě tento
projekt jako jeden z mála baví a intezivně se mu věnuju i po té, co
jsem svojí aktivitu na Wikipedii celkově utlumil.
A tak jsme se s Juanem
rozhodli navštívit
průhonický zámecký park. Je zrovna vhodná roční doba, tj.
všechno kvete a park je přímo v rozpuku. Není malý a na sobotní
odpoledne tam
autobusem z metra
Opatov problém dojet není. Takže jsme si to dali na asi tak pět
hodin, nafotili co se dalo, bylo to velmi... poutavé. Prošli jsme
park celý, a to tedy od
zámku, až po rybník
Bořín, který připomíná spíše nějaké obří jezero. Zatímco v
přední části celého areálu jsou přímo
ukázkové rostliny a plno turistů, v prostředku začíná trochu
více normálnější přírody a na konci celé obory už se člověk cítí
jako kompletně někde mimo.
Fotografování bylo samozřejmě příjemné, jediná věc, která to trochu
kazila bylo pochmourné počasí, neboť ani zvýšení citlivosti mnohé
kousky nezachránilo. A že některé v reálu vypadaly tak slibně :-).
Informace o parku říkají, že prý tam jsou destítky různých druhů
rododendronů, no vskutku mnohdy až oči přecházely z těch barev a
květů v různých stádiech rozevření se. Jediné, co by člověk uvítal,
by byla nějaká menší hospůdka, protože při courání po 220 ha celého
areálu vyhládne a žízeň se dostaví. Každopádně se nám ale akce
líbila i přes tohle. Obrázků se udělalo vskutku hodně, ale nahrávat
bylo záhodno jen to, co mělo přijatelnou kvalitu. Proto doufám, že
se galerie bude líbit.
Už
jsme si na to na Wikipedii odvykli. Zbraně zrezivěly, zákopy
zarostly křovím, pevnosti se rozpadly. Hlavní problémy byly
vyřešeny. Ano, zvykli jsme si žít bez arbitráží. Mír však trval jen
krátce. Nový proces je totiž
na obzoru.
Shrňme si nyní, o co vlastně jde. Známý správce Vrba
nařkl jiného správce (a navíc i byrokrata) Ludka ze zneužití
práv v jistém případě a z pochybného způsobu vážení hlasů v
některých hlasováních o administrátorská práva. Této oficiální
Vrbově zprávě u Ludka předcházel pokus o domluvu, který ztroskotal,
neboť (dle informací od Vrby a mých zkušeností) druhá strana sporu
nereagovala na výzvy, později se objevilo jen nějaké prohlášení.
Nařčení samozřejmě doprovázela žádost o potvrzení ve funkci, kterou
Ludek později odmítl s odůvodněním, že není jeho
výroční měsíc (tím je únor) a tudíž Vrba a jeho stoupenci
nemají na hlasování nárok. Navíc situaci označil za snahu pošlapat
jasně definované pravidlo o volbě správců (a ergo i
byrokratů).
Nyní se tak začínají různé strany (zatím převažuje však ta druhá v
předchozím odstavci uvedená) projevovat v nové arbitráži a je
překvapivé, kolik lidí se nejprve v Ludkově diskuzi (tento počet
byl některými podceňován a marginalizován, jednalo se však o nemálo
wikipedistů a s rozličnými názory a postoji) a později na hlavní
stránce arbitráže vyslovilo a zaujalo stanovisko.
Můj osobní názor je samozřejmě ten, že i kdyby Ludek pravidla
neporušil a konal v nejlepším zájmu projektu, není možné, aby jako
správce a byrokrat na výtky a žádosti o potvrzení ve funkci od
docela podstatných wikipedistů reagoval jen žádnými, či kusými
odpověďmi. Odstoupení z funkce sice nemyslím že je nejlepším
řešením, potvrzení je však nanejvýš vhodné a já jsem rozhodně dost
zvědavý na to, k čemu výbor dospěje. Každopádně asi nejšťastnější
pro nás pro všechny by bylo, kdyby Ludek tlaku ustoupil, mnoho toho
třeba udělat přeci není.
Autorem obrázku, který je
původem z Wikimedia Commons je uživatelJniemenmaa, který jej publikoval pod
GFDL+cc-by-sa.
Třídění wikipedistů je záležitost tradiční. Někteří dělí
wikipedisty podle stadia jejich vývoje,
někteří podle toho, zda jsou v klice, nebo
proti ní, jiní podle
zasloužilosti a tak dále. Na každém z těch dělení je něco
reálného a něco surreálného, něco zaslouženého a něco
nezaslouženého.
Já si třeba zrovna dnes říkám, že trvalejší wikipedisté se dělí
třeba podle konfliktnosti. Příběh, který mne k tomu přivedl, se
stal nedávno mladému a celkem talentovanému wikipedistovi, který
podle evoluce nejspíš dospěl do stadia reformátora a osvícence, což
neznamená, že nemohl být zároveň slušným rozšiřovatelem.
Bohužel se přiřadil také mezi lidi, kteří ve všem viděli
spiknutí proti němu, a i neutrální kroky komunity vůči němu začal
vnímat jako kroky záměrně škodlivé. S takovými wikipedisty je těžká
práce. I kdyby byl jejich přínos sebevětší, nedá se s nimi
spolupracovat, což obvykle vede k rozchodu s Wikipedií - nucenému,
či nevynucenému. Nejsem z takových odchodů nadšený, ale realisticky
říkám, že lepší řešení v těchto případech asi neexistuje.
Bohužel si nemyslím, že z Wikipedie tito lidé někdy všichni zmizí
definitivně, i proto, že Wikipedie je věc návyková - a to nemluvím
o tom, že někdy je návykové i to dělání potíží a živení sporů.
Někdy je návyková dokonce i ta ublíženost, kterou mnozí takoví
wikipedisté dávají okázale najevo, protože nevědí (někdy i přesto,
že vědí), že útoky na ostatní nikdy neomlouvá nic, co ostatní dříve
udělali jim.
Konfliktní jsou i někteří autoři, kteří jsou zkrátka svérázní,
přehnaně řečeno podivíni. Někdy se zabývají i drobnými, nejspíš
zbytečnými editacemi, někdy při tom dokonce sami dělají chyby, ale
charakteristická je u nich nechuť komunikovat, někdy oplývají
svérázným smyslem pro humor. To je skupina velmi zvláštní, dlouho
jsem o její existenci snad ani nevěděl. I proto tak nějak nevím, co
a jak s nimi.
Pak jsou wikipedisté konfliktní z důvodu, že vytvářejí spousty
editací a někdy si za nimi přespříliš stojí. Míra jejich
užitečnosti pro Wikipedii je pak pro mne poměřovaná tím, jak mnoho práce a jak dobré práce za nimi zůstává. U těch se
bohužel někdy stává, že bývají tolerováni proto, jakou práci
udělali v daleké minulosti, i když současný přínos se od minulosti
liší jako dudy a nebe. Pravidlem ale takový přístup není -
naštěstí, protože omlouvat zbytečné rozviřování konfliktů není
nikdy dobré.
Většinu případů takových konfliktních wikipedistů obvykle řeší jiná
dost malá skupina wikipedistů, v podstatě také nějak konfliktních,
protože i vyhledávání konfliktů s touhou je řešit, ať je
sebepotřebnější, jakousi imanentní touhu po konfliktech zkrátka
vyžaduje. Bohužel často ti nejkonfliktnější z konfliktních mají
potřebu dál své konflikty šířit i mimo Wikipedii a občas informují
veřejnost o její prohnilosti.
Ve skutečnosti tenhle můj dlouhý text je jen úvodem ke krátké,
ale zásadní myšlence, kterou chci celou věc uzavřít. Ať je to, jak
je, tihle všichni konfliktní wikipedisté, včetně těch, kteří se
aktivně zapojují do konfliktů proto, aby je umírnili či ukončili,
jsou jen špička wikipedického ledovce. Přečtěte si jména autorů na
seznamu posledních změn v hlavním prostoru, naprostá většina z
nich je neidentifikovatelná mlčící většina, která nehlasuje, nehádá
se - a tvoří. Neidentifikovatelná, přehlédnutelná a přehlížená, ale
o to víc důležitá a pro Wikipedii nezbytná.
Dnes chci za všechny konfliktní wikipedisty poděkovat mlčící
většině, bez níž bychom třeba měli taky nějakou Wikipedii, ale jen
malou a rozhádanou.